Zamyšlení dobrovolníka: Mirek, nepoučitelný optimista

Mirek dochází jako dobrovolník na lůžkovou část urologie Nemocnice Havířov. Přináší úsměv, pochopení a někdy jen tiché naslouchání – podle toho, co je zrovna potřeba. I když sám nezažil život bez překážek, přistupuje k němu s humorem, nadhledem a nepoučitelným optimismem. Přečtěte si jeho inspirativní příběh o cestě k dobrovolnictví – jeho vlastními slovy:

Začnu trochu osobně. Svůj životní příběh bych popsal jako sérii paradoxů. Od mládí žiju se zdravotním hendikepem. Mnozí by mohli sklouznout k pasivitě nebo pesimismu – „Proč zrovna já? Život nestojí za nic.“ U mě to ale bylo přesně naopak. Tento fakt mě motivoval k tomu, abych takový pohled na svět zahodil. Naučil jsem se brát život s nadhledem, humorem – a občas i s ironií.

Další ranou byl postupný útlum mé dosavadní profesní dráhy. Dlouhé roky jsem úspěšně působil jako lektor počítačových dovedností pro dospělé, ale časem klientů ubývalo. A já – přiznávám – jsem trochu zaspal v dalším sebevzdělávání. Trh se změnil a já se ocitl mimo hru.

Naštěstí mám rád turistiku, zvlášť v partě kamarádů s podobným hendikepem. Po návratu z delší trasy bych sice mohl říct: „Proč se tak dřeš, když tě to tak zmáhá?“ Ale tak to nevnímám. Poznávání krásných zákoutí naší malé, ale nádherné vlasti, společné zážitky a sdílení příběhů mě motivují. Posouvají mě dál.

A další paradox: při hledání nové pracovní příležitosti jsem narazil na inzerát: „Nadační fond Pavla Novotného hledá dobrovolníky.“ Neplacená pozice na pracovním portálu? Proč ne. Napsal jsem, prošel několika formalitami a – hle – mám vlastní modré tričko fondu a můžu být součástí něčeho smysluplného.

Dobrovolnictví mě vtáhlo. Krátké návštěvy nemocničních pokojů přinášejí nový pohled na svět. Najednou vlastní starosti ustupují do pozadí. Co bych si měl stěžovat? Mám pestrý život, naplněný aktivitou pro sebe i pro druhé. A hlavně – po rozhovoru s pacientem můžu odejít zpátky do „normálního“ života. On ale zůstává. Často jen na pár dní, ale někdy s nejistotou, jestli a kdy se vůbec vrátí.

Ty chvilky u lůžka jsou pokaždé jiné – jako samotné lidské příběhy. Někdy rozhovor začne i skončí větou: „Nemám zájem, zkuste to u někoho jiného.“ Jindy zazní pobavené: „A co chcete? Já nic nepotřebuju.“ V tu chvíli přichází úloha dobrovolníka – zkusit lehkým nátlakem narušit bariéru nedůvěry. Když se podaří navázat kontakt a rozvine se hovor, odměnou je pro mě pocit, že to mělo smysl. Někdy i až moc – protože konverzace nebere konce 😊.

Ne každá služba je plná rozhovorů. Jsou dny, kdy po obchůzce několika pokojů odcházím s poznámkou: „0 kontaktů“. A paradoxně víc času pak zabere převlékání do a z modrého trička…

A co konkrétní příběhy?

„Tady si člověk moc náladu nezvedne. Kouříte? Nezajdeme na cigárko?“ říká jeden pacient. Nejistotu překonává vlastním „rozkazem“: „Jdeme, tady je to stejně nuda.“ A my jdeme. Posedíme u kávy, sladkost, pár slov. Nakonec zazní: „Díky, tak zas příště.“ (P.S.: díky dobré práci lékařů už na příště nedošlo.)

Jindy slyším: „Já toho moc nenamluvím.“ A následuje půlhodina monologu o životě, práci a lásce k fotbalu, kterou zakončuji nenápadnou poznámkou, že mi „vypršel čas“. Často se říká, že ženy bývají sdílnější – ne vždy to platí. U mužů se zase občas ztrácím ve světě zahrádek, zvířat nebo rodinných vztahů. V takových chvílích přepínám do role naslouchajícího – a i to je důležitá schopnost dobrovolníka.

O tom to celé je. Nejen mluvit, ale i naslouchat. Nechat druhé sdílet radosti i bolesti. A jak se říká: Sdílená bolest je poloviční, sdílená radost se násobí.

Nebo jak říkají skřítci ve Třech veteránech:
„Přinášíme vám radost. Proč? Abychom měli radost z vaší radosti.“
Myšlenka krásná – realita o něco méně pohádková, ale i tak stojí za to.

Trochu jsem se rozepsal. Chtěl jsem popsat, co mi dobrovolnictví přináší. Pokud zdraví a čas dovolí, chci v tom pokračovat. Dát kousek svého času – a velký kus optimismu – druhým.

Moje životní motto?
„Jsem optimista. Bude hůř. Líp už bylo.“
Nevadí. I tak se snažím šířit radost a věřit, že má kam dopadnout.

Zdraví vás
Mirek, nepoučitelný optimista