Vaše příběhy

Milí návštěvníci našich webových stránek.

Rozhodl jsem se v této sekci Vaše příběhy jako první uvést svůj příběh. Kdyby vám něco nebylo jasné, nebo jste se chtěli zeptat, klidně můžete. Jinak budu rád, když tady napíšete také svůj příběh.

Chcete se podělit s ostatními o svůj životní příběh, chcete upozornit na nějakou důležitou informaci během vaší léčby nebo pobytu v nemocnici, chcete jenom upozornit na nečekané nástrahy.

Napište prosím zde svůj příběh a pomozte ostatním předejít nečekaným událostem.

V roce 2004 jsem onemocněla rakovinou prsu a podstoupila jsem operaci a onkologickou léčbu. Po smrti mých rodičů a rozvodu s mým manželem jsem se nastěhovala k dceři a její rodině. S manželem jsme se k sobě vrátily a znovu se vzali. Byly jsme v pokoji, který měl 15 m2 a rozhodli jsme se po strašných neshodách s dcerou najít si vlastní bydlení. To se nám po nějaký době povedlo a protože jsme finančně na tom nebyly nejlíp, odstěhovali jsme se… kousek za Prahu do bytu 1+1 kde jsme za pronájem bytu platili 8000 Kč. Protože jsem v plném invalidním důchodu, chtěla jsem si najít nějakou brigádu, aby jsme měli na nájem, a aby jsme normálně žili, protože z příjmu 10.500Kč, který měl manžel a z mého důchodu 3.800Kč, by jsme nevyžili. Přece jen má člověk nějaké závazky, které musí platit. Podepsali jsme smlouvu, ale díky naší neznalosti jsme si neuvědomili, že ve smlouvě není uvedená částka, kterou platíme za pronájem a za služby. Díky této věci, jsme si nemohli zažádat ani o příspěvek na bydlení. Týden po přestěhování jsem dostala velké bolesti v levém podžebří, které mi zasahovali až do zad. Nemohla jsem ležet, sedět, vůbec se pohnout. Po převozu do nemocnice, zjistili, že od uvolněného žlučového kamínku, který se mi zasekl někde ve žlučovodu, mám akutní zánět slinivky. Skončila jsem na JIP a po čtrnáctidenní hospitalizaci mě propustili domů s naplánovanou operací žlučníku. Dva dny po propuštění jsem skončila na další týden v nemocnici, s tím stejným problémem.

Můj životní příběh sahá do roku 1998, kdy jsem si nahmatal zvětšené varle. Do nemocnice jsem však přišel až po delším možná několikaměsíčním otálení, způsobeném kombinací ostychu a v té době prakticky nulové osvěty, podpořené naivním očekáváním „jak se to objevilo, tak to zase zmizí“. To vše mě zdrželo od řešení skutečného problému, jehož důsledky a rizika jsem v té chvíli vůbec nebyl schopen domyslet. Nicméně to nezmizelo. Při návštěvě urologie jsem se od pana doktora suše dozvěděl, že to bude pravděpodobně nádor a „asi“ zhoubný a že mi ho hned vezmou. V nemocniční urologické ambulanci – suterénní místnosti bez oken osvětlené blikající zářivkou, jsou taková slova pro 27 letého kluka se tříletou dcerou vcelku čára přes aktuální životní plány a vize. Proč zrovna já? Za necelý týden jsem byl již po zákroku propuštěn domů s tím, že krevní testy (markery) nejsou zcela ideální. Nicméně nebyl jsem z urologie předán přímo do péče onkologie, protože vlastně nebylo jednoznačně zhoubné potvrzení onemocněno a díky tomu došlo k dalšímu odložení mého problému a to až o další rok. Mezitím jsem velmi fyzicky i psychicky sešel a na onkologii jsem se doplazil téměř „po čtyřech“. Bolesti a úbytek hmotnosti jednoznačně naznačoval, že problém vyřešen tenkrát nebyl a vím, že to bylo souhrou více příčin. Hodnoty markerů na vstupní prohlídce v létě 1999 byly nad horní hranicí měřitelnosti, v oblasti žaludku a aorty nádor 4x6x8cm a metastázy na játrech a břišních uzlinách. Zkrátka vyhlídky nic moc. Dostal jsem se do péče úžasné MUDr. Hany Švebišové, která mi nasadila velmi rychle účinnou léčbu cytostatiky. Po šesti intenzivních cyklech jsem měl to štěstí, že po konzultacích mé ošetřující lékařky s chirurgy přistoupil MUDr. Jiří Klein k několikahodinové operaci, kdy již zmenšený nádor od aorty spolu s uzlinami vyoperoval a metastázy na játrech nektrotizoval. Po dalších třech „jistících“ cyklech cytostatik byly hodnoty markerů opět v pořádku a na jaře roku 2000 byla léčba úspěšně ukončena. Necelé dva roky po té se nám narodila druhá dcera (in vitro) a vím moc dobře, že se v mém případě udál zázrak, za který dodnes děkuji a díky kterému si vážím života a všech, kdo mi na cestě ke „znovuzdraví“ dopomohli.

s podzravem Michal

Přidáno dne: 6. 9. 2016

Rozhodl jsem se v této sekci Vaše příběhy jako první uvést svůj příběh. Kdyby vám něco nebylo jasné, nebo jste se chtěli zeptat, klidně můžete. Jinak budu rád, když tady napíšete také svůj příběh.

Předně sděluji, že co se týká mého onemocnění, čili zhoubného nádoru varlete, tak ten u nás v rodině nikdo neměl a pouze rakovinu plic měli u nás v rodině jedině moji dědové -Alfréd a Jiljí, jinak nikdo tímto onemocněním netrpěl a netrpí.

Můj počátek problémů se datuje na polovinu měsíce října 2009, kdy jsem si zjistil samovyšetřením ztvrdnuté pravé varle. Moje štěstí bylo, že v té době moje přítelkyně, v současnosti moje manželka, mě donutila prakticky okamžitě navštívit odborného lékaře. V úterý 20. října 2009 jsem navštívil urologickou ambulanci Slezské nemocnice v Opavě, kde mě oznámili podezření na zhoubný nádor varlete. Bylo to pro mě naprosto nečekané, ani jsem na sobě necítil v té době žádné příznaky. Ale bohužel jak to tak u mladých lidí bývá (v té době mě bylo 30let), nebyl jsem schopen odpočívat a pracoval jsem až 15h denně. A to i přestože, že jsem do té doby byl pravidelným dárcem krve (než jsem kvůli onemocnění byl vyřazen, daroval jsem celkem 28x krev)

Po zjištění diagnózy jsem se nakonec rozhodl pro prvotní operaci, čili odstranění varlete v nemocnici v Šumperku. Tady jsem se dostal do područí skvělého urologa MUDr. Zikmunda Hanuliaka, ke kterému docházím na pravidelné prohlídky dodnes (A to, i přestože bych mohl chodit k členovi našeho týmu MUDr. Romanovi Staňkovi, nicméně v pana doktora mám do současnosti plnou důvěru). Po operaci (odstranění varlete) a následném kontrolním CT a krevních výsledcích, doporučili lékaři chemoterapii. Po zralé úvaze a poradě s mým rodinným lékařem MUDr. Vláďou Grygarem, jsem se rozhodl pro léčbu na Onkologické klinice Fakultní nemocnice v Ostravě, kde si mě vzal tzv. „do parády“ vynikající onkolog, přímo světová špička v onkologické léčbě urologických onemocnění, pan doktor MUDr. Jaroslav Hájek (Pan doktor, jak už všichni víte, je členem správní rady našeho fondu). Byli mě indikovány 3 série BEP chemoterapie, což značí 7 až 10 dnů léčby na lůžkovém oddělení, během které dochází k tzv. zavodnění a následnému podávání léků do žíly, včetně Cytostatik. Ty jsou zpravidla podávány 5dní v kuse, čili dohromady jsem obdržel 15x chemoterapii. Během léčby bylo u mě bohužel na CT zjištěno, že mám v retroperitoneálu uzliny, které mohou být tzv. aktivní, a proto jsem musel v únoru 2010 podstoupit náročnou modifikovanou retroperitoneální lymfadenektomii. Zákrok jsem podstoupil na Urologickém oddělení Fakultní nemocnice v Ostravě pod vedením lékaře MUDr. Ondřeje Havránka. K panu lékaři jsem měl takovou důvěru, že jsem jej doslova uprosil, aby zákrok provedl laparoskopicky. Byl jsem v té době první člověk, který zákrok podstoupil laparoskopicky. O průběhu mé operace měl MUDr. Havránek přednášku u kolegů v USA. Operace, přestože trvala 6 a půl hodiny, se povedla. Výsledky byly zaslány na histologii a k mé velké smůle bylo zjištěno, že uzliny obsahují tzv. nezralý teratom, což jsou prakticky nezhoubné částice, které se mohou v průběhu let změnit ve zhoubné. Z těchto důvodů mě byla indikovaná další, velmi drastická chemoterapie typu VeIP (dalších 5dní podávání cytostatik v kuse). Bohužel tuto chemoterapii jsem už snášel velmi špatně, člověk se dostal do stavu, kdy se prakticky smiřoval s nejhorším. Při této léčbě má člověk hodnoty bílých krvinek na nule a teprve následně se začnou v tělo tvořit nové. Léčbu jsem nakonec úspěšně absolvoval, nicméně při vyléčení v březnu 2010 jsem věděl, že tato drastická chemoterapie u mě může zanechat vedlejší účinky.

V březnu 2010 jsem také začal poprvé uvažovat o založení Nadačního fondu, protože jsem považoval za naprosto správné, vrátit nějakým způsobem důvěru, která se mě dostala od lékařů, sestřiček a zdravotnického personálu. Důležité je nezanedbat prevenci, protože když se zanedbá, může to mít pro člověka fatální následky. Po vyléčení jsem absolvoval komplexní lázeňskou péči v Luhačovicích a v srpnu 2010 jsem se po 10 letém vztahu oženil se svou ženou Miroslavou.

Myslel jsem, že už mě budou čekat jenom příjemné chvíle, ale opak byl pravdou a v důsledku chemoterapie mě vznikl řitní absces, který se následně přeměnil v řitní píštěl. Kdo nezažil, neuvěří!!! Jedná se o velmi bolestivé onemocnění a do současné doby jsem byl celkem na 10 operacích a to postupně ve Slezské nemocnici v Opavě, Fakultní nemocnici v Ostravě a poslední operace jsem absolvoval u skvělých chirurgů Vítkovické nemocnice a to u MUDr. Aleše Foltyse a MUDr. Stanislava Jackanina. V prosinci loňského roku jsem byl vybrán mezi tři šťastlivce, kterým byla ve Vítkovické nemocnici aplikována novinka v této léčbě, tzv. pasta Premacol. Po následné operaci došlo u mě k podstatnému zlepšení problémů s píštělí (Byť dobře vím, že se asi nikdy nepodaří tento problém 100% odstranit).

Důsledky chemoterapie postoupily u mě dále, takže mě lékaři na ortopedii potvrdili řidnutí kostí, kdy mám v současné době artrózu 1 až 2 stupně levého kolena. V lednu letošního roku jsem při procházce uklouzl a došlo u mě v důsledků řidnutí kostí, k odlomení částí pravé kloubní jamky a dalších osteofytů, takže mě čeká další, v pořadí už 15 operace – tentokráte artroskopie kyčelního kloubu. Artroskopie by mě měla jenom oddálit výměnu kyčle (mám koxartrózu 3 až 4 stupně), lékaři prorokují, že bych na výměnu náhradu mohl jít až 10 let. Kéž by! K uvedeným problémům musím ještě přiřadit i několik operací se zuby, které jsem musel po chemoterapiích absolvovat ve Slezské nemocnici v Opavě a stomatologickém oddělení FN Ostrava.

Komu vděčím po tom všem za život. Kromě výše uvedených lékařů, samozřejmě moji manželce PharmDr. Bc. Miroslava Novotné, o které můj ošetřující onkolog MUDr. Jaroslav Hájek prohlásil, že to je paní s velkým „Ž“. A potom samozřejmě oběma mým rodičům, kteří se mnou trpěli, prožívali a prožívají dodnes všechny útrapy. Samozřejmě i zbytku mé rodiny v čele s mým bratrem, protože bez pomoci nejbližších, by to ani nešlo. Dále bych chtěl poděkovat i mému praktickému lékaři MUDr. Františkovi Římákovi a rodinnému lékaři MUDr. Vláďovi Grygarovi ze Šumperka, který byl pro mě především vrbou a hlavně mě dovedl neskutečně psychicky vzpružit a nabudit. Nesmím zapomenout ani na svého bývalého šéfa plk. doc. Ing. Martin Hrinko, Ph. D, MBA, který se ke mě zachoval lidsky a já jsem mohl od Policie České republiky odejít důstojně. Rovněž musím poděkovat jak starému tak novému vedení Města Kravaře, které má pochopení s mou nelehkou životní situací.

Přestože vím, že do konce života budu mít určitý handicap a nějaké omezení, jsem neskutečně rád, že jsem hlavně během léčby a operacích potkal lidi, kterým se nejedná o peníze, ale hlavně o lidskou stránku.

Proto je naším motem slogan: „Věřím v život“, protože bez víry v život je onkologický pacient dopředu ztracený.

S pozdravem váš Pavel Novotný

Přidáno dne: 23. 5. 2016