Po vlastním boji s rakovinou se Pavel Vaněk rozhodl pomáhat druhým

Pavel je jedním z těch lidí, kteří dokázali svůj život obrátit v něco opravdu smysluplného. Narodil se v roce 1970 a celý život byl aktivní sportovec – závodně se věnoval řecko-římskému zápasu. Ve 29 letech se oženil a vše se zdálo být v pořádku, ale ve 32 letech mu život přinesl těžkou zkoušku – zjistil krev ve stolici, následovala kolonoskopie a diagnóza zhoubného nádoru tlustého střeva.

Pavel podstoupil celkem 24 ozáření a 36 chemoterapií. Jak sám říká: „Kdybych nevěřil Bohu, ten boj bych vzdal.“ Velkou oporou mu byla manželka a syn. Během léčby viděl, jak sám říká, v „pavilonu smrti“ na onkologii, jak někteří pacienti ztrácejí naději a sílu bojovat, a právě tehdy si uvědomil, že se musí věnovat pomoci ostatním.

Po absolvování vstupního proškolení začal Pavel navštěvovat pacienty v nemocnici v Karviné-Ráji na chirurgii 1 a 2. Povzbuzuje je, modlí se za ně a přináší jim svou zkušenost a naději. „Pacienti mi děkují, ale já jim říkám, ať neděkují. Prožil jsem to a beru to jako svou povinnost pomáhat bližnímu,“ říká.

Dnes je Pavlovi 55 let a plánuje pokračovat v dobrovolnictví tak dlouho, jak mu to zdraví dovolí. Jeho příběh je důkazem, že i z nejtěžších životních zkoušek může vzniknout pomoc a inspirace pro druhé.