Nábor nových dobrovolníků: Přidejte se k týmu Nadačního fondu Pavla Novotného!
10. 6. 2026
Více než dvacet let pomáhala budovat dobré jméno univerzity a komunikovala s médii. Když ale Jana Lutonská odešla do penze, rozhodla se svou energii nasměrovat tam, kde je potřeba úplně jiný druh podpory – přímo k lůžkům pacientů. Dnes ji můžete potkat jako dobrovolnici v Kavárně života na onkologickém oddělení Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně.
Cesta k dobrovolnictví byla pro Janu v podstatě přirozeným pokračováním jejího předchozího života. Jako dlouholetá novinářka, PR manažerka a marketingová specialistka na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně měla k lidem vždy blízko. Už během své kariéry navíc organizovala nábor do registru dárců kostní dřeně. „Už tehdy jsem uvažovala, že až budu mít více času, budu se věnovat podobné činnosti,“ vzpomíná Jana na momenty, kdy se v ní touha pomáhat poprvé pevně zakořenila.
Inzerát, který změnil plány v penzi
Když aktivní pracovní život vystřídal zasloužený odpočinek, Jana dlouho neotálela. Začala se aktivně zajímat o to, kde by mohla být užitečná, až narazila na výzvu Nadace Pavla Novotného. „Hledali nové dobrovolníky do Kavárny života. Hned jsem se přihlásila, prošla školením, a od té doby chodím do kavárny pravidelně a účastním se i akcí pořádaných nadací,“ popisuje své začátky.
Dnes už je to rok, co Jana dochází na onkologické oddělení zlínské nemocnice. Za tu dobu se stala pevnou součástí týmu a našla zde i nová přátelství. „Poznala jsem zde skvělé kolegyně, které v kavárně pracují dlouhodobě a mají můj velký obdiv. A za rok služby v kavárně už máme s některými přátelské vztahy,“ těší Janu.
Síla lidskosti a vlídného slova
Onkologické oddělení je místo, kde lidé svádějí ty nejtěžší životní bitvy. Uvědomuje si to i Jana, pro kterou je motivací právě pomoc těm nejzranitelnějším. „Kdyby to bylo v mé moci, nejraději bych zbavila lidstvo všech nemocí a bolestí. Je mi líto všech, kdo vážně onemocněli. Stali se tak křehkými a snadno zranitelnými, a takovým lidem se má podle mě pomáhat,“ zamýšlí se.
Dobrovolníci v Kavárně života sice nenosí bílé pláště a neléčí tělo, jejich přítomnost má ale pro psychiku pacientů nevyčíslitelnou hodnotu. Často jim dávají to, na co přetížený zdravotnický personál nemá prostor – čas a stoprocentní pozornost.
„Nejsme sice lékaři ani sestřičky, ale jsme ochotné pacientům věnovat svůj čas, naslouchat jim a potěšit je dobrým slovem, a to je pro ně také důležité,“ vysvětluje Jana poslání, které ji každý týden do nemocnice přivádí.
Když káva přináší úsměv
Odměnou za tuto náročnou, ale krásnou činnost jsou pro Janu momenty, kdy se těžká atmosféra nemocničního prostředí na chvíli rozplyne. Stačí k tomu málo – voňavá káva, lidské teplo a chvíle obyčejného popovídání o věcech mimo nemocniční režim.
„Nejvíc nás potěší, když se nám podaří pacienta povídáním u kávy alespoň trošku rozesmát. To máme pak hezčí den všichni,“ uzavírá s úsměvem Jana Lutonská.
Jani, děkujeme za Tvé otevřené srdce, empatii a čas, který pacientům věnuješ. Jsme pyšní, že Tě máme v našem týmu!
