Pavel Novotný

Můj počátek problémů se datuje na polovinu měsíce října 2009, kdy jsem si zjistil samovyšetřením ztvrdnuté pravé varle. Moje štěstí bylo, že v té době moje přítelkyně, v současnosti moje manželka, mě donutila prakticky okamžitě navštívit odborného lékaře. V úterý 20. října 2009 jsem navštívil urologickou ambulanci Slezské nemocnice v Opavě, kde mě oznámili podezření na zhoubný nádor varlete. Bylo to pro mě naprosto nečekané, ani jsem na sobě necítil v té době žádné příznaky. Ale bohužel jak to tak u mladých lidí bývá (v té době mě bylo 30let), nebyl jsem schopen odpočívat a pracoval jsem až 15h denně. A to i přestože, že jsem do té doby byl pravidelným dárcem krve.

Co se týká mého onemocnění, čili zhoubného nádoru varlete, tak ten u nás v rodině nikdo neměl a pouze rakovinu plic měli u nás v rodině jedině moji dědové -Alfréd a Jiljí, jinak nikdo tímto onemocněním netrpěl a netrpí. Po zjištění diagnózy jsem se nakonec rozhodl pro prvotní operaci, čili odstranění varlete v nemocnici v Šumperku. Tady jsem se dostal do područí skvělého urologa MUDr. Zikmunda Hanuliaka, ke kterému docházím na pravidelné prohlídky dodnes. Po operaci  odstranění varlete a následném kontrolním CT a krevních výsledcích mi lékaři doporučili  chemoterapii. Po zralé úvaze a poradě s mým rodinným lékařem MUDr. Vláďou Grygarem, jsem se rozhodl pro léčbu na Onkologické klinice Fakultní nemocnice v Ostravě, kde si mě vzal tzv. „do parády“ vynikající onkolog, světová špička v onkologické léčbě urologických onemocnění, pan doktor MUDr. Jaroslav Hájek , který se později stal členem správní rady našeho fondu. Byli mi indikovány 3 série BEP chemoterapie, což značí 7 až 10 dnů léčby na lůžkovém oddělení, během které dochází k tzv. zavodnění a následnému podávání léků do žíly, včetně Cytostatik. Ty jsou zpravidla podávány 5dní v kuse, čili dohromady jsem obdržel 15x chemoterapii. Během léčby bylo u mě bohužel na CT zjištěno, že mám v retroperitoneálu uzliny, které mohou být tzv. aktivní, a proto jsem musel v únoru 2010 podstoupit náročnou modifikovanou retroperitoneální lymfadenektomii. Zákrok jsem podstoupil na Urologickém oddělení Fakultní nemocnice v Ostravě pod vedením lékaře MUDr. Ondřeje Havránka. Byl jsem v té době první pacient, který zákrok podstoupil laparoskopicky a o průběhu mé operace měl MUDr. Havránek přednášku u kolegů v USA. Operace, přestože trvala 6 a půl hodiny, se povedla. Výsledky byly zaslány na histologii a k mé velké smůle bylo zjištěno, že uzliny obsahují tzv. nezralý teratom, což jsou prakticky nezhoubné částice, které se mohou v průběhu let změnit ve zhoubné. Z těchto důvodů mě byla indikovaná další, velmi drastická chemoterapie typu VeIP (dalších 5dní podávání cytostatik v kuse). Bohužel tuto chemoterapii jsem už snášel velmi špatně, člověk se dostal do stavu, kdy se prakticky smiřoval s nejhorším. Při této léčbě má člověk hodnoty bílých krvinek na nule a teprve následně se začnou v tělo tvořit nové. Léčbu jsem nakonec úspěšně absolvoval, nicméně při vyléčení v březnu 2010 jsem věděl, že tato drastická chemoterapie u mě může zanechat vedlejší účinky.

V březnu 2010 jsem také začal poprvé uvažovat o založení Nadačního fondu, protože jsem považoval za naprosto správné, vrátit nějakým způsobem důvěru, která se mě dostala od lékařů, sestřiček a zdravotnického personálu. Důležité je nezanedbat prevenci, protože když se zanedbá, může to mít pro člověka fatální následky. Po vyléčení jsem absolvoval komplexní lázeňskou péči v Luhačovicích a v srpnu 2010 jsem se po 10 letém vztahu oženil se svou ženou Miroslavou.

Myslel jsem, že už mě budou čekat jenom příjemné chvíle, ale opak byl pravdou a v důsledku chemoterapie mě vznikl řitní absces, který se následně přeměnil v řitní píštěl. Kdo nezažil, neuvěří!!! Jedná se o velmi bolestivé onemocnění a do současné doby jsem byl celkem na 10 operacích a to postupně ve Slezské nemocnici v Opavě, Fakultní nemocnici v Ostravě a poslední operace jsem absolvoval u skvělých chirurgů Vítkovické nemocnice a to u MUDr. Aleše Foltyse a MUDr. Stanislava Jackanina. V prosinci loňského roku jsem byl vybrán mezi tři šťastlivce, kterým byla ve Vítkovické nemocnici aplikována novinka v této léčbě, tzv. pasta Premacol. Po následné operaci došlo u mě k podstatnému zlepšení problémů s píštělí.

Důsledky chemoterapie postoupily u mě dále, takže mě lékaři na ortopedii potvrdili řidnutí kostí, kdy mám v současné době artrózu 1 až 2 stupně levého kolena. V lednu letošního roku jsem při procházce uklouzl a došlo u mě v důsledků řidnutí kostí, k odlomení částí pravé kloubní jamky a dalších osteofytů, takže mě čeká další, v pořadí už 15 operace – tentokráte artroskopie kyčelního kloubu. Artroskopie by mě měla jenom oddálit výměnu kyčle (mám koxartrózu 3 až 4 stupně), lékaři prorokují, že bych na výměnu náhradu mohl jít až 10 let. Kéž by! K uvedeným problémům musím ještě přiřadit i několik operací se zuby, které jsem musel po chemoterapiích absolvovat ve Slezské nemocnici v Opavě a stomatologickém oddělení FN Ostrava.

Komu vděčím po tom všem za život. Kromě výše uvedených lékařů, samozřejmě moji manželce PharmDr. Bc. Miroslava Novotné, o které můj ošetřující onkolog MUDr. Jaroslav Hájek prohlásil, že to je paní s velkým „Ž“. A potom samozřejmě oběma mým rodičům, kteří se mnou trpěli, prožívali a prožívají dodnes všechny útrapy. Samozřejmě i zbytku mé rodiny v čele s mým bratrem, protože bez pomoci nejbližších, by to ani nešlo. Dále bych chtěl poděkovat i mému praktickému lékaři MUDr. Františkovi Římákovi a rodinnému lékaři MUDr. Vláďovi Grygarovi ze Šumperka, který byl pro mě především vrbou a hlavně mě dovedl neskutečně psychicky vzpružit a nabudit. Nesmím zapomenout ani na svého bývalého šéfa plk. doc. Ing. Martin Hrinko, Ph. D, MBA, který se ke mě zachoval lidsky a já jsem mohl od Policie České republiky odejít důstojně. Rovněž musím poděkovat jak starému tak novému vedení Města Kravaře, které má pochopení s mou nelehkou životní situací.

Přestože vím, že do konce života budu mít určitý handicap a nějaké omezení, jsem neskutečně rád, že jsem hlavně během léčby a operacích potkal lidi, kterým se nejedná o peníze, ale hlavně o lidskou stránku.

Proto je naším motem slogan: „Věřím v život“, protože bez víry v život je onkologický pacient dopředu ztracený.

S pozdravem váš Pavel Novotný