„Věřím v život! Život je jeden veliký dar a zázrak“ říká s vděčností Marie Sikorová

Ne vždy je osud, který nám život připravil snadný, ale o to víc nám dává sílu, když jeho překážky překonáme. S nelehkým životním osudem se už od narození pere i naše dobrovolnice Marie Sikorová, která nám v  nadačním fondu pomáhá s doprovodným programem na akcích pro veřejnost a potkávat ji můžete i na dětském oddělení v Nemocnici AGEL v Ostravě-Vítkovicích.

„Jmenuji se Marie Sikorová a to, že dneska píši tyto řádky považuji za zázrak. Narodila jsem se před 42 lety s velice vzácnou genetickou poruchou růstu syndromem EVC. Život miluji, i když přiznávám že to byla dlouhá cesta než jsem jej přijala se všemi jeho těžkostmi a obtížemi.  Neříkám, že vždy to je, bylo a bude snadné. Nebylo, není a nebude pro nikoho z nás, miluji však život a jsem moc vděčná za to, že všechno na světě má svůj čas.

Můj příběh v nadačním fondu se začal psát před 3 lety. Když jsem se potkala s Pavlem Novotným poprvé, byla jsem nadšená a ohromena jeho přístupem k životu. A to jsem ještě netušila, jak silný příběh Pavla doprovází a hlavně kolika lidem pomáhá a hlavně to, že předně on sám věří v život! Některé věci potřebuji uzrát jako víno. Některé rány se hojí déle. Některé situace prostě musíme prožít, abychom se posunuli. Nic se neděje nám, všechno se děje pro nás! to jsou věty, které pro mě mají svou hloubku.

A opět bych použila motto „Věřím v život!“ Tak jako Pavel se popral s osudem a nalezl hluboko v sobě sílu a odvahu, a uvěřil, že život je krásný, tak i já jsem si řekla, že nebudu sedět v koutě a brečet, ale že se pokusím jít dál. Pokaždé, když si oblékám modré tričko s nápisem Věřím v život! si uvědomují, jak důležité je s vírou jít dál! Být dobrovolníkem v nadačním fondu Pavla Novotného mi přináší radost a naplnění. Tak jako se  komunikačním prostředkem fondu stala káva, tak se i já se snažím malováním na sádru přinášet dětem i dospělým radost a kreativní zážitek. Již 8 let vyrábím 3D omalovánky, kteří si malí i velcí vybarvují. Je úžasné vidět rozzářené oči dětí, která se na vás smějí i přesto, že ne vždy je jim do smíchu a stejně jako dospělí prožívají své těžké chvíle.“