MILÝ JARDO, DĚKUJEME

Píše se konec listopadu 2009 a já se poprvé setkávám s úžasným lékařem MUDr. Jaroslavem Hájkem. Prožívám jedno z nejhorších období, protože mě čeká chemoterapie a já vůbec nevím, co od toho očekávat. Přijíždím s mým otcem a velkým respektem do Fakultní nemocnice Ostrava a mířím do 3. patra budovy T (dnešní ambulance hematooonkologie). Potkávám pana doktora v bílém plášti a než jsem se nadál, ležím na posteli a během několik minut je kolem mě takový šrumec, že jsem se nestačil divit. Po hodině přichází pan doktor a představuje se: „Jmenuje se Jaroslav Hájek, budete mě nenávidět, ale společně ten těžký boj vyhrajeme“. Konečně po dvou měsících přichází někdo, který sice vypadá na první pohled velmi nedůvěřivě, ale zcela otevřeně řekl slova o naději!!! Od této chvíle uplynulo neskutečných 15 let, kdy se Jarda Hájek stal dalším členem naší rodiny. Jarda patřil mezi jedny z nejlepších uroonkologů nejenom v naší České republice, ale také i v Evropě. Nikdy neodmítl pomoci pacientům a jejich rodinným příslušníkům, vždy to byl prostě pan LÉKAŘ s velkým L!!!

V průběhu loňského roku jsem se dozvěděl od Jardy jak vážně je nemocen, a přestože jsme všichni věděli, že jej čeká nelehký boj, snažil jsem se mu předat veškerou sílu, kterou jsem měl.

V roce 2010 jsem od někoho slyšel ortel, který mě straší dodnes. Ale přistupuji k němu s naprostou pokorou: „Pane Novotný, jste vyléčený, ale Vaše léčba byla tak náročná, že pravděpodobně budete mít doživotní následky. Když jsem u něj byl naposledy toto úterý, stačil ošetřujícím sestřičkám několikrát říci, jak jsem silný a kolikrát jsem utekl hrobníkovi z lopaty. Vůbec jsem netušil, že to bude naposled, kdy budu mít možnost s ním osobně hovořit.

V roce 2016 jsem po dlouhé úvaze založili nadační fond, který nese název po mé maličkosti. Byl to právě Jarda, který tehdy rozhodl, že se fond bude jmenovat po mé maličkosti. Prý, abych ostatním předával energii, kterou mám. Společně s mou manželkou Mirkou a naším revizorem Jirkou Knoppem jsme stáli u zrodu fondu a za těch 8 let jsme ušli neuvěřitelný kus cesty. Přestože Jarda nebyl moc vidět na veřejnosti, jeho rady uvnitř týmu byly k nezaplacení.

Jarda stál rovněž před několika desítky let u zrody paliativní péče v ČR a hlavně tady na Severní Moravě. Za svůj život pomohl několika desítkám tisíc pacientů a jeho poznatky se ukázaly být velmi důležité pro další rozvoj mobilní hospicové péče v ČR. Jarda stál u začátku činnosti Mobilního hospice Ondrášek a v posledních letech byl pevnou součástí skvělého týmu Mobilní hospic Strom Života. Kromě těchto aktivit se také podílel na vzniku a dalším rozvoji několika sociálních služeb pro handicapované děti v Ostravě.

Jardovi jsem byl na jeho druhé svatbě, kde jsem měl tu čest říct úvodní řeč před slavnostním obědem. Třepal jsem se tehdy jako ratlík, protože v sále kulturního domu v Dolním Benešově byli samí vzácní hosté. A já tehdy jen děkoval, protože Jarda si to zasloužil.

S Jardou a jeho paní Jiřinkou jsme v minulém roce seděli u nás na zahradě a vzpomínali na všechny naše životní útrapy. Na Jardovi se život neskutečně vyřádil, když si vzpomenu, čím vším si prošel. Bohužel po úmrtí jeho jediné dcery Ivanky jakoby všichni svátí se od něj odvrátili. Přesto našel naději v další život ve své poslední osudové lásce, paní Jiřince, která mu byla do poslední chvíle velkou oporou.

Toto úterý mě říkal, jak se už těší, až se opět setká se svou dcerou Ivankou. Velmi těžce jsem hledal další slova podpory. Bohužel včera dopoledne Jardovi jeho srdíčko naposledy dotlouklo.

Milý Jardo, děkuji ti z celého srdce za všechno, co jsi pro mě, mou rodinu, pro náš nadační fond, pro všechny onkologické pacienty a také pro své nejbližší udělal.

Posílám ti nahoru obrovské DĚKUJI!!!

s úctou tvůj kamarád

Pavel Novotný