Michal

Životní příběh pana Michala sahá do roku 1998, kdy si nahmatal zvětšené varle. Do nemocnice však dorazil až po delším, možná i několikaměsíčním otálení způsobeném kombinací ostychu a nulové osvěty v té době, podpořené naivním očekáváním že „jak se to objevilo, tak to zase zmizí“. To vše ho  zdrželo od řešení skutečného problému, jehož důsledky a rizika v té chvíli vůbec nebyl schopen domyslet. Nicméně „to“ nezmizelo. Při návštěvě urologie se od lékaře suše dozvěděl, že to bude pravděpodobně nádor a „asi“ zhoubný a že ho bude nutné hned odstranit. Pro 27 letého kluka jsou takováto slova vcelku čára přes aktuální životní plány a vize. Za necelý týden byl již po zákroku propuštěn domů s tím, že krevní testy nejsou zcela ideální. Nicméně nebyl z urologie předán přímo do péče onkologie, protože v té době nebylo zhoubné onemocnění ještě zřejmé a díky tomu došlo k dalšímu odložení jeho problému a to až o další rok. Mezitím velmi fyzicky i psychicky sešel a na onkologii se doplazil téměř „po čtyřech“. Bolesti a úbytek hmotnosti jednoznačně naznačovali, že problém je někde jinde a že tenkrát vyřešen. Bylo mu jasné, že to bylo souhrou více příčin. Hodnoty markerů na vstupní prohlídce v létě 1999 byly nad horní hranicí měřitelnosti, v oblasti žaludku a aorty nádor 4x6x8cm a metastázy na játrech a břišních uzlinách. Dostal se však do péče MUDr. Hany Švebišové, která mu ihned nasadila velmi rychle účinnou léčbu cytostatiky. Po šesti intenzivních cyklech měl to štěstí, že po konzultacích jeho ošetřující lékařky s chirurgy přistoupil MUDr. Jiří Klein k několikahodinové operaci, kdy již zmenšený nádor od aorty spolu s uzlinami vyoperoval a metastázy na játrech nektrotizoval. Po dalších třech „jistících“ cyklech cytostatik byly hodnoty krevních testů opět v pořádku a na jaře roku 2000 byla léčba úspěšně ukončena. Necelé dva roky po té se mu narodila druhá dcera (in vitro) je mu jasné, že se v jeho případě udál zázrak, za který dodnes děkuje a díky kterému si váží života a všech, kdo mu na cestě ke uzdravení pomohli.